29.5.2023

V posledních desetiletích se v Evropě výrazně zvýšil počet přistěhovalců z různých kulturních prostředí. Tento demografický posun přinesl různé výzvy a příležitosti jak pro migranty, tak pro hostitelské společnosti. Pojem „ghetto“ označuje výrazný kulturní a sociální fenomén, který vzniká ve znevýhodněných městských čtvrtích, běžně označovaných jako ghetta. Je důležité poznamenat, že termín „ghetto“ by neměl být generalizován nebo aplikován na všechny znevýhodněné komunity, protože může utvrzovat stereotypy a stigmatizaci. Mezi seskupování přistěhovaleckých komunit v určitých čtvrtích. Cílem tohoto článku je prozkoumat fenomén přistěhovaleckých ghett v Evropě a osvětlit základní faktory a výzvy, kterým tyto komunity čelí, a sílu a odolnost, kterou projevují při snaze o integraci.

Subkulturu ghetta charakterizují jedinečné hodnoty, normy, chování a vzorce sociální interakce, které se v těchto specifických komunitách vyvíjejí. Vzniká jako reakce na socioekonomické problémy, marginalizaci a omezené příležitosti, kterým čelí obyvatelé žijící v těchto čtvrtích. Pojem „ghetto“ má často negativní konotace a vyvolává představy chudoby, sociálního vyloučení a izolace. K diskusi o přistěhovaleckých ghettech je však třeba přistupovat s odstupem. Ghettoizaci lze přičíst mnoha faktorům, včetně ekonomických rozdílů, jazykových bariér, zachování kultury, diskriminace a pocitu známosti a podpory v rámci komunity se společnými zkušenostmi. Je zásadní vyhnout se zjednodušování příčin vzniku ghett a zvážit různorodou dynamiku. 

Soustředění chudoby na první generaci migrantů může mít značné důsledky pro druhou generaci, kterými jsou děti přistěhovalců. Koncentrace chudoby označuje fenomén neúměrně vysoké koncentrace jednotlivců nebo domácností žijících v chudobě v určitých geografických oblastech, jako jsou čtvrti, obce nebo regiony. Vyrůstání ve čtvrtích s koncentrací chudoby může omezit přístup druhé generace migrantů k základním zdrojům a příležitostem. Ty mohou zahrnovat kvalitní vzdělání, zdravotnické služby, rekreační zařízení a bezpečné prostředí. Nedostatečný přístup k těmto zdrojům může bránit jejich sociální mobilitě, dosaženému vzdělání a celkovému blahobytu. 

Druhá generace migrantů z těchto oblastí se může setkat s překážkami na cestě ke studiu, které vyplývají z přeplněných tříd, nedostatečného financování a nedostatku podpůrných služeb. Kvůli omezeným sociálním sítím a kontaktu s různými obory je pro ně náročnější představit si a uskutečnit své aspirace.

Druhá generace se může setkat s předsudky a negativními stereotypy spojenými s jejich čtvrtí nebo přistěhovaleckým původem, což může ovlivnit jejich příležitosti a sociální interakce, přičemž čelí vyšší míře stigmatizace a diskriminace. Tím se udržuje cyklus znevýhodnění, který jim brání v mobilitě směrem vzhůru a v možnostech integrace.

Druhá generace se často potýká s problémem, jak se vyrovnat se svým kulturním dědictvím a společenskými normami hostitelské země. Koncentrace chudoby může zintenzivnit zachování kulturní identity v komunitách přistěhovalců, ale pro dosažení plné integrace do širší společnosti je cenné klást zvýšený důraz na kulturu hostitelské země. Městské plánování často formuje rasovou segregaci tím, že usnadňuje etnickou oddělenost.

Přestože zkušenosti druhé generace jsou různé a ne všichni jedinci v této skupině jsou stejně zasaženi koncentrací chudoby, mohou výsledky ovlivnit faktory, jako je osobní odolnost, podpora rodiny, přístup k sociálním sítím a dostupné příležitosti.

Stát může zmírnit dopad koncentrace chudoby na druhou generaci prováděním cílených ekonomických a sociálních intervencí a politik. Prvním opatřením je zlepšení vzdělávacích zdrojů ve znevýhodněných zónách, posílení systémů sociální podpory, podpora inkluzivní sociální integrace, řešení diskriminace a stigmatizace, poskytování vzdělávacích programů a snižování ekonomických rozdílů. Řešením základních příčin koncentrace chudoby a poskytováním rovných příležitostí mohou společnosti umožnit druhé generaci migrantů překonat problémy, kterým čelí, a dosáhnout svého plného potenciálu. 

ZDROJE

Anderson, Elijah. “The Iconic Ghetto.” The Annals of the American Academy of Political and Social Science, vol. 642, 2012, pp. 8–24, 

www.jstor.org/stable/23218459?searchText=ghetto&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dghetto&ab_segments=0%2Fbasic_search_gsv2%2Fcontrol&refreqid=fastly-default%3Adad60141e3c64a896664ec06457fe595 

Marcuse, Peter. “Space over Time: The Changing Position of the Black Ghetto in the United States.” Netherlands Journal of Housing and the Built Environment, vol. 13, no. 1, 1998, pp. 7–23, www.jstor.org/stable/41107729?searchText=ghetto&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dghetto&ab_segments=0%2Fbasic_search_gsv2%2Fcontrol&refreqid=fastly-default%3Adad60141e3c64a896664ec06457fe595 

Njoh, Ambe J. “Europeans, Modern Urban Planning and the Acculturation of “Racial Others.” Planning Theory, vol. 9, no. 4, 2010, pp. 369–378, 

www.jstor.org/stable/26004243?searchText=racial%20urban%20planning&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dracial%2Burban%2Bplanning&ab_segments=0%2Fbasic_search_gsv2%2Fcontrol&refreqid=fastly-default%3A87171cc460ec096631e29242cdb2215a  

Peterson, Paul E. “The Urban Underclass and the Poverty Paradox.” Political Science Quarterly, vol. 106, no. 4, 1991, p. 617, https://doi.org/10.2307/2151796 

SHELBY, TOMMIE. “Justice, Deviance, and the Dark Ghetto.” Philosophy & Public Affairs, vol. 35, no. 2, Mar. 2007, pp. 126–160, https://doi.org/10.1111/j.1088-4963.2007.00106.x 

Wirth, Louis. “The Ghetto.” American Journal of Sociology, vol. 33, no. 1, 1927, pp. 57–71, www.jstor.org/stable/2765040?searchText=ghetto&searchUri=%2Faction%2FdoBasicSearch%3FQuery%3Dghetto&ab_segments=0%2Fbasic_search_gsv2%2Fcontrol&refreqid=fastly-default%3Adad60141e3c64a896664ec06457fe595